Reklama
 
Blog | Pražská univerzitní skupina Amnesty International

Debata nedebata jedné strany mince aneb reklama je sexistická mrcha

Mladá krev Pražské univerzitní skupiny Amnesty International se opět činila.

Díky organizačním schopnostem Adély Válkové proudila 16. dubna Hollarem debata na, přes veškeré výkřiky o emancipaci, nechutně aktuální téma Ženy na prodej, sexismus v marketingu. Polínka do diskuse přihazovali Petr Pavlík z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a Martin Maxa (ne však ten vysvalený exidol s kytarou!) z Markething.cz.

Přestože se tvrzení obou hostů zakládala na racionálních argumentech, do debaty mělo setkání poměrně daleko. Na Pavlíkovi se zřejmě podepsala léta pedagogické praxe, neboť zahltil posluchače sáhodlouhým výkladem, během něhož neposkytl šanci otevřít se žádným jiným ústům. Maxa se s jeho názory často ztotožňoval a obsáhlou přednášku doplnil jen pár poznatky. Kdyby se podařilo pro událost vybojovat nějakého sexistického zastánce druhé strany mince, možná by dotyčný schytal pár ran shnilými potravinami do obličeje (nebo vzhledem k serióznosti akademické půdy pouze vlny nesouhlasného mručení), ale setkání by nabylo na řízu a zajímavosti. Dva úhly pohledu by měly být u debaty téměř podmínkou, vzájemné přizvukování – leč ve správném a inteligentním tónu – lehce postrádá smysl. Publikum často touží po příchuti hádky.

Oceňuji však pečlivou přípravu. Pánové vytvořili přehledné vizuálně propracované prezentace doprovázené konkrétními příklady zneužívání ženského těla jakožto lákadla pro zákazníky.

Reklama

Zprvu Pavlík lehce odbočil od původního tématu, když se rozhovořil o nerovnoměrném rozložení mužů a žen v oborech, ale ukázalo se, že díky tomu se probojoval až k problematice stereotypů, která bujení sexismu v reklamě vydatně živí. Média nás kontrastem pasivních hezkotělých ikon a nezávislých aktivních hrdinů nemilosrdně bijí do obličeje denně.

Některé reklamy málem až vyrážely rozum z hlavy, Dolce&Gabbana si troufla ve své reklamě použít motiv násilí na ženách. „Kdyby tam místo žen leželi spoutaní Židé nebo Romové, vyvolalo by to demonstrace,“ podivoval se Pavlík nad tolerancí tohoto prvku.

Maxa se stereotypizace trochu zastal: „Stereotypy jsou potřeba pro snadnější orientaci.“ Jinak však pokračoval v naladění svého předchůdce. Kromě zneužívání ženských křivek upozornil i na hospodyňkyzaci a maminkozaci například v reklamách pod křídly Hrdého sponzora maminek, které klusají se stejným puťkovským potem jako v roce 1955.

Česká republika je v oblasti sexistického marketingu bohužel odborníkem, což si lze vysvětlit i čtyřicetiletou komunistickou minulostí. „Do roku 1989 tu byl pouze pan Vajíčko,“ vysvětluje Pavlík roztrhnutí pytle s nahými těly v posledních dvaceti letech.

Pavlík se dotknul i překvapivého sexistického podtónu souvisejícího s Karlovou univerzitou. Miss ani lákadlo na galavečer pomocí plakátu s ženskými nohami podle něj nemá na univerzitě co dělat.

No, máme co zlepšovat, vážení!

 

„Názory autorů blogů a článků na webu Ipusa.cz nemusí nutně vyjadřovat stanoviska Amnesty International“

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama